O prokrastinaci a jak s ní musím naložit.

Nedávno jsem si volala s kamarádem (tímto zdravím Adama :D) a tak nějak jsme se dostali na téma, zda jsem ještě stále aktivní na blogu. Přiznala jsem se mu, že mám v poslední době tak trochu velké problémy s prokrastinací - a tak nějak myslím, že bych o tom mohla alespoň napsat článek. Jakože omluvu svým čtenářům? Nebo sobě? Snad obojí. 

Možná jste si všimli,  že málo píšu, a ještě míň se celkově věnuju svým zájmům. Vlastně naopak. Vždyť je to jedno. Mnohem častěji usedám ke knížce, WoWku, anebo se věnuji svým přátelům, jindy potom nemám čas. Jenže právě to mi začíná vadit - bohužel, když například sedím u hry, říkám si, že teď bych mohla dělat něco produktivního, ale jak na to zareaguji? Nijak. A jelikož mě to začalo štvát až přespříliš, pokusím se to změnit.

Mám v plánu vrhnout se na plátna a začít na ně více malovat, začít zase kreslit, propracovat spoustu svých příběhů, naplánovat trochu více příspěvků na Darktown, pracovat na Gympláku, psát články i do jiných rubrik, dopsat některé recenze a věnovat se i dalším věcem - ale teprve až včera jsem se přestala honit za dalším mountem ve WoWku a řekla si, že mě to hraní zase na nějakou dobu přestává bavit. Vlastně všechno, co mě u WoWka drželo, byl létající koberec, který jsem si chtěla ušít. A to už máme za sebou.

A tak jsem si i našla způsob, jak se vyhnout prokrastinaci.

Nezaručuji, že funguje na každého. Ale mě stačí prostě si vytvořit malé cíle, milníky, za kterými se poté vždy naprosto oddaně ženu. Musím ale k nim mít motivaci a musí mě to bavit a uklidnit - pokud svůj mozek přepnu na tento princip, jde to snad samo.

Vytvořit si cíle a cesty k nim. Nejde to hned a nejde to samo, nejen že se k tomu nutím, ale také se potřebuji přesvědčit, že si je skutečně chci vytvořit, a právě to mi bylo mnohdy kamenem úrazu.

Ale zase, pamatujete si, jak jsem oddaně překládala Creepypasty a snažila se svůj blog tak posunout mezi nejpopulárnější z creepypasterských? Šlo jen o to, že jsem divoce uháněla za svým cílem. Něco takového budu potřebovat i nyní. Osobní cíl. Velký, ale se spoustou maličkých po cestě. A abych mu byla oddaná. Ale taky potřebuju, aby byl celistvý, a ne tak roztroušený, jak mnohdy vypadají. Nebo jich může být více nesouvisejících mezi sebou - ale každý z nich aby byl jasný, celistvý a přehledný.