X - záloha - zalogha

Rozhodla jsem se pořídit si plátna a naučit se malovat i na ně - když už mám v pokoji malířský stojan, bylo by škoda jej nevyužívat. První pokus dopadl, myslím, velmi dobře, avšak problém byl v tom, že jsem využila anilinky. Teda, hlavně anilinky. Na plátno. Nedává to smysl, avšak jevilo se to jako nejlepší způsob pro zbavení se šíleného strachu z možného neúspěchu na prvním plátně. Přes všechny pochybnosti si však myslím, že to přeci jen nedopadlo nějak příliš hrozně, mám to dokonce vystavené v pokoji a jsem na to poněkud hrdá.  Na další plátno jsem chtěla už pomocí temper vystihnout něco, co by připomínalo Nagrand - lokalitu ve hře World of Warcraft. Nejsem ale tolik skilled - a když jsem následně posílala Aničce fotku, odpověděla, že to je nepovedený, ale že by se mi to snad povedlo zachránit. Upřímně, ani mně se to nelíbilo. Nechala jsem to ležet dobrých několik týdnů, myslím, že déle jak měsíc. Vůbec mě nenapadalo, jak to zachránit. Sem tam jsem hrála WoWko a právě v onom Nagr...

Za poslední dobu jsem toho sice udělala velmi málo a často jsem jen seděla u WoWka a snažila se tak uklidnit svou mysl, ale na druhou stranu jsem díky tomu povstala tváří v tvář naprosté tsunami báječných písniček - protože jsem hudbu ze hry nahradila Spotify rádiem, které mi vybíralo skladby v závislosti na mých playlistech. A tenhle článek píšu proto, že o nich chci sakra hodně povídat.  Začalo to novými písničkami od Fall Out Boy . Nutno říct, že tuhle skupinu prostě žeru. V době, kdy jsem si rádio zapnula, jsem měla nejraději Novocaine , Uma Thurman a The Phoenix . Když mi rádio pustilo Fourth Of July , byla jsem zprvu nesmírně zmatená, protože jsem  to intro odněkud znala. Poté mi došlo, že je z reklamy na auta. Každopádně velmi brzy se tahle písnička dostala na seznam oblíbených.  Poté přišlo Irresistible . Demi Lovato a Fall Out Boy dohromady. Zprvu jsem si nebyla jistá, zda to bude hezké, ale pak jsem dostala pocit, že mi písnička je trošičku povědomá - možná z...

Je to už pro mě taková tradice, psát články slavící narozeniny blogu, a tentokrát to nebude výjimka. Protože dnešním dnem je to celičký rok, co aktivně pracuji na tomto blogu! I když, o tom slovu "aktivně" bychom mohli dosti polemizovat. Abych to zrekapitulovala, využiji hned několik odstavců. Nejprve bych asi mohla říct to, že jsem se velmi aktivně pustila do čtení a s nadšením se ponořila do zcela nových a mnou doposud neobjevených universů, z nichž jsem si mnohé velmi zamilovala. Bohužel, recenze přibývají pomaleji, a to obzvlášť proto, že stále nejsou hotové. S filmy a seriály je to podobné, avšak v ne tak velké míře. A co se týče recenzí, ty sem skoro vůbec nedávám. Moje chyba, já vím. Vlastní příběhy. Za tento rok byl můj mozek tak produktivní, jako nikdy za dob blogování o Creepypastě, možná snad jako nikdy vůbec. Vytvořila jsem nespočet nápadů a snažila se je propojit a vyhladit v nich chyby - což se snažím stále - avšak příběhy samotné nepíšu, jelikož světy pro ně pr...