"Píšeš na blog sračky", řekla.

Aktuálně sedím ve škole a máme tak trochu volnější hodinu informatiky. Rozhodla jsem se proto trochu přemýšlet nad tím, co mi zrovna před chvilkou, o přestávce, sdělila má kamarádka. 

Blog. Stránka pro člověka, ke které má jednotlivec nějaký osobní vztah. Obsah každého blogu je velmi individuální a mnozí blogeři mají k těmto svým stránkám silnou citovou vazbu, jelikož jde o místo, kde můžou sdělit své problémy, povídat o svém nadšení, tvořit příběhy, pomáhat ostatním, plnit si sny.

Můj blog je pro mě báječným místem odpočinku, odreagování anebo nabytí životní síly a radosti, a jsem s ním velmi úzce spjatá. Nejsem tu však příliš aktivní; nad články hodně přemýšlím a pozdějí je házím spíš jen do rozepsaných, jelikož se tak trochu bojím, že se tu akorát ztrapním. Ale ono je to zčásti dobře; nakonec se k článkům vrátím, najdu na nich chyby, opravím je a můžu vylepšenou myšlenku vypustit online. 

Člověka jistě zamrzí, když se na jeho blogu objeví hateři, kteří se jen snaží docílit toho, aby svými komentáři zkazili někomu den. Převážně autorovi. Takových lidí není nutno si všímat, jelikož nám jejich komentáře nic nepřinesou, nepokouší se nás žádnou radou posunout dál. Třeba když vám poví "Píšeš na blog sračky." 

Avšak když vám tohle poví vaše kamarádka, a ještě k tomu do očí, zabolí to o něco víc. 

Víte, na mé kamarádce je takový problém, že nechodí daleko pro ostrá a přehnaně upřímná slova, a člověk nikdy neví, kdy to myslí vážně a kdy žertuje. Už jsem jí na toto její chování upozorňovala, ale patrně si z toho nakonec ani nic nedělala. A dneska, i když se pokoušela to myslet dobře, to prostě přehnala, protože tohle mě vážně zabolelo. Ano, řekla k tomu ještě, že by na mém blogu raději viděla mé příběhy, a já jí na to vysvětlila, že není tak jednoduché něco napsat a hned to publikovat, protože tam prostě brzy poté objevím chyby, ale copak je to její blog, aby chtěla rozhodovat, co bych na něj měla publikovat? 

Ještě k tomu dodala, že prý "se mi tam furt střídají kresby s články o novém designu" (což není úplně pravda). Já vím, že se teď cítím hrozně offended, ale chci se z toho vymluvit, dokud to takhle cítím. Protože, co se týče hlavně jejích poznámek, většinou se tomu zasměju, ale poté následují dlouhé hodiny přemýšlení nad tím, jak to vlastně myslela? A zda to mám vážně pochopit tak, že zase dělám něco blbě.  

Nebylo to poprvé, co měla nějaké nepříliš příjemné poznámky k mému blogu. Vlastně je možné, že si to prostě až moc zbytečně beru, a docela ráda bych se tohohle zbavila, ale nějak se mi to zatím nepodařilo; kdykoliv se tu objevila nějaká ta další poznámka, hrozně mě to rozhodilo a často se mi do očí draly slzy, jelikož tohle jsou slova kamarádky, a ne nějakého obyčejného anonymního hatera z internetu.

------

Je další hodina, o přestávce jsem za kamarádkou zašla a rozhodla se s ní o tomhle mluvit. Bylo mi řečeno, že si od ní všechno moc beru. Tak nakonec je možná chyba ve mně samotné, ale stejně tak tu může být i problém ten, že její slova bývají docela často nechtěně obalená v jedu. 

Já nevím, možná jsem prostě víc emočně založená, než ona. Mám ji hrozně ráda, to nepopírám, a vždy se spolu hrozně pobavíme, ale občas její slova zasáhnou hlouběji, než zamýšlela, a já se tím zase nechám až moc rozhodit. Myslím, že bychom jak já, tak ona, měly udělat alespoň jeden zpáteční krok z tohohle docela bolestivého kruhu.

 ------

Nějak jsem se z toho potřebovala vypsat a vlastně bych i byla ráda, kdyby tu někdo dokázal nějak pomoci s touto situací. Určitě ocením jakoukoliv radu, která by třeba v tomhle mohla pomoci se někam posunout.

A zpráva pro kamarádku: tak tady máš nějaký ten článek, který se odlišuje od "článků o kresbách a nových designech". Díky za pozornost.