Depeche Mode: Global Spirit Tour

Můj první koncert.

Můj první pořádnej koncert.

Ještě teď mám pocit, že jsem z toho úplně mimo. 

Před pár měsíci mi Anička (už je tu zas, hhh) oznámila, že...

Mi sehnala lístek. A že ona a její táta mají taky. A že prostě jedeme na Depeche Mode. A já byla tak sakra nadšená.

Pak svoje lístky sehnali i rodiče, kteří seděli jen o trochu dál od nás. Jenže až do čtyřech dní před koncertem samotným jsem tomu téměř nevěnovala pozornost - netušila jsem datum, čas... Všechno jsem to nechávala na později.

A z ničeho nic jsem se už vezla v autě ve směru do Prahy, slunce se ještě ani nezačalo stáčet k obzoru, a já zjistila, že jsem si ani pořádně neprošla texty svých oblíbených písniček.

Poté, co jsme asi okolo čtvrté hodiny zaparkovali auto v Praze, jsme si došli do KFC a skočili se podívat do knihkupectví (no nedívejte se na mě tak, já bych přece nikdy nemohla propásnout příležitost se do knihkupectví podívat xD). A zbývala nám ještě hromada času. 

H r o m a d a      č a s u .

Obešli jsme areál zvenčí a nahlédli do několika DM merch obchodů... A byla jsem šokována cenovkami, přestože bych s tím měla jakž takž počítat.

No vážně, čtyři stovky za plakát? Sedm stovek za tričko? Asi jsem skrblík, ale já bych to za to nedala :D

Nakonec jsme se rozdělili - rodiče procházeli jiným vchodem, než my, a Aniččin táta byl ještě dlouho někde mimo, takže jsme jenom zabraly místa a měly tam něco přes dvě a půl hodiny volného času. Wow.

První věcí bylo pití. Ty kelímky za šedesát korun jsem si vážně nemohla nechat ujít xD 

Btw, po asi třech letech jsem měla energeťák a fakt mi to stačilo xD

Nu, po vypití našich nápojíčků jsme sešly dolů. Lidé se tam teprve scházeli... A my se rozhodli si mezi nimi hrát na babu. Řeknu vám, ztratit kamaráda v takovým davu fakt není vtipný, obzvlášť pak když ten kamarád úmyslně zdrhá :'D

Pak jsme seděly, ležely, zase běhaly, a mimo jiné se i snažili lidem, kteří se na nás dívali, koukat do očí, dokud neodvrátili pohled. (To je věc, která mě tak moc baví, že je to až špatný xD)

Ale jak tak pozoruji, napsala jsem toho už dost a ani zmínku tu nemáme o samotné hudbě!

Well, k slyšení byly dvě (?) předkapely, při kterých jsme, jak už výše zmiňuji, létaly po areálu jako cvoci,... Ale když pak na scénu nastoupili Depeche Mode, už jsme seděly jako přikované k židlím a jen sledovaly dění.

A BYLO TO FANTASTICKÝ.

Přiznám se, že znám jejich hudbu odmalička - protože je táta zbožňuje a každou chvíli si je pouštěl. Ale v textech jsem se ztrácela :D 

Což mi ale tolik nevadilo, protože jsem si to naprosto brutálně užila. A jak už jsem nahoře zmínila - byl to můj první koncert v životě :DD

Sešlo se tam nad 20 000 lidí a všichni křičeli a skákali a zpívali a tleskali a mávali... A já s nimi. Bylo to parádní, dokonce víc než to. 

A... Povedlo se mi stvořit něco, co vám přiblíží dění tam :>

Tyhle dva gify tu ukazují, jak vypadala chvíle při písničce Somebody, kdy všichni rozsvítili světla mobilů a mávali s nimi... A bylo to nádherné ;w;

Zezačátku jsem sice jen seděla a bez výrazu hleděla na pódium (tomu výrazu říkám ❝spořič obrazovky❞ a nedivte se, že jsem ho použila - ještě chvíli předtím jsem zdrhala před Aničkou mezi minimálně pětitisícovkou lidí! (Ke zbylým 15000+ jsme se nedostaly :'D)), pak jsem ale začala křičet a skákat a mávat a zpívat a všechno možný a fakt se divím, že jsem druhý den mluvila normálně :D

Domů jsme se dostali ve tři čtvrtě na dvanáctou a usnula jsem někdy o půlnoci, druhý den jsem téměř usínala na rameni každého mého kamaráda, ale sakra, stálo to za to, fakt že jo!

Má závěrečná slova tedy jsou taková, že jsem si něco takového naprosto mimořádně užila a s chutí bych to zopakovala. :3

Mimo to mám nesmírné nutkání se dostat na Aerodrome festival (PROTOŽE LINKIN PARK), konající se 11. června, ale asi nestihnu sehnat lístky, takže si budu muset se vší pravděpodobností počkat na nějakou jinou příležitost s Linkinama, hih :D