|| Knižní recenze || Letopisy Narnie: Plavba Jitřního poutníka
The Chronicles of Narnia: The Voyage of the Dawn Treader
(❝Jestli jsi nepřítel, nebojíme se tě, a jestli jsi přítel, pak ať se tvoji protivníci naučí strachu z nás.❞)
~ Rípčíp
Autor: Clive Staples Lewis
Rok vydání: 1952
Počet stran: 264
Nakladatelství: Fragment
Žánr: Fantasy
Rok vydání: 1952
Počet stran: 264
Nakladatelství: Fragment
Žánr: Fantasy
Série: Letopisy Narnie
Hlavní postavy: Lucka, Edmund a jejich bratranec Eustace, Kaspian Desátý, Rípčíp, lord Drinian, Aslan, Rámandú a další...
Pohled, ze kterého je kniha psaná: Er-forma.
Pohled, ze kterého je kniha psaná: Er-forma.
Příběh:
Edmund a Lucie jsou donuceni strávit prázdniny u tety a strýce a jejich nesmírně otravného bratrance Eustace. V Lucinčině pokoji, kam se trojice dětí sejde, se pak stanou zvláštní věci - všichni tři jsou obrazem na zdi přeneseni do Narnie, a jelikož je na obrazu loď na moři, objeví se taky ve vodě, v moři, a lidé z lodi, u které se hned dalo poznat, že je narnijská, jim pomohou na palubu. Tam Edmund a Lucie hned poznávají svého starého přítele, krále Kaspiana Desátého. Jediný Eustace je vyděšený a nešťastný a ještě více protivný. Kaspian dětem vylíčí, že se rozhodl najít sedm lordů, které jeho strýc Miráz poslal na cesty po moři, aby se jich zbavil. A krom toho se hrdinný myšák Rípčíp hodlá při cestě dostat až na samotný konec světa. Cesta trvá dlouhé dny a noci a jednoho dne se několika členům posádky povede padnout do otroctví, jindy se jeden z nich mění v draka a postupem času nachází Kaspian ony lordy, některé po smrti a některé naživu. Avšak vydrží jim zásoby jídla? Povede se jim dostat se z Temného ostrova? A doplaví se až na samotný konec světa...?
Proč jsem knihu četla?
Pokračovala jsem ve čtení Narnia série ^w^
Osobní pocit:
Něco mi říká, že tento příběh znám z Letopisů Narnie nejlépe - film jsem viděla nejméně třikrát a stejně tolikrát četla i knihu, byla bych tak i schopná vyjmenovat většinu odlišností filmu od knihy (a některé z nich byly docela velké, takže pokud jste jen viděli film, doporučuji i knihu, pokud jste četli jen knihu, doporučuji i film ^^), a zároveň se přiznám, že se mi zprvu do čtení tohoto dílu moc nechtělo. ❝To přece umím nazpaměť❞, vztekala jsem se sama se sebou, avšak když jsem knihu vzala do rukou, otevřela ji (a nejprve si k ní přičichla - docela ráda bych vám dala přičichnout k zrovna tomu mému vydání, protože já sama za sebe jsem ještě nikdy necítila lepší knihu ^^) a pustila se do čtení, bylo to jako očarování a já se knihy nebyla schopná pustit, dokud jsem ji nedočetla. Mohla bych snad i prohlásit, že v sobě Narnie drží jakési prazvláštní kouzlo, které mě k ní vždycky táhne a nezáleží mi na tom, kolikrát jsem knihu, nebo snad celou sérii přečetla, vždy si ji ráda pročtu odznova :3
Komentáře
Okomentovat